Konec osmdesátých let přinesl do mnoha odvětví doslova záplavu plastů
a výrobků z těchto materiálů, a ani oknům se tento trend nevyhnul. Pro plastová okna, která pomáhala snížit energetickou
náročnost vytápění budov, se pak v letech devadesátých vžil výraz EURO
okna. Dnes však tento výraz zahrnuje nejen plastová okna, ale i okna
hliníková, dřevohliníková a dokonce i čistě dřevěná okna
Moderní technologie zpracování dřeva, lepidel i povrchové úpravy
dřeva, tak umožnily návrat tradičního materiálu do našich prodejen
stavebních materiálů. A nové technologie výroby oken zase dovolily
použití dřeva při výrobě nejen zmíněných EURO oken, ale i klasických
dřevěných oken, včetně oken špaletových, které
známe ze starých vesnických domků a stavení.
Truhlářští mistři by se divili
Staří truhlářští mistři, kteří se výrobou třeba právě
vzpomínaných špaletových oken kdysi dávno zabývali, by se ale nejspíš
podivili, jaké dřevo se dnes pro výrobu oken používá. Tradičním
truhlářům minulého století stačilo jen několik fošen dobře vysušeného
smrkového nebo borového dřeva, klihové lepidlo pro spojení konstrukčních
spojů a trocha sádla nebo volské krve pro finální povrchovou úpravu.
Chemie pomáhá chránit dřevo
Dnešní výrobci dřevěných eurooken se neobejdou bez moderních
hloubkových impregnací proti houbám, plísním, bakteriím a dřevokaznému
hmyzu, bez povrchových impregnací, dvousložkových pojidel a lepidel a
nakonec i bez několika vrstev laků, použitých pro konečnou úpravu povrchu
dřeva. Výrobci
plastových oken se ještě před pár lety snažili,
aby povrchová úprava jejich výrobků co nejvěrněji připomínala svou
strukturou i barvou dřevo. Dnešní dřevěná
okna zase
svou úpravou a vzhledem působí dojmem, že jsou vyrobeny z plastu. Těžko
předvídat, kam bude vývoj výroby oken směřovat v budoucnu, ale všechno
nasvědčuje tomu, že dřevěná okna jen tak v našich domech nic nenahradí.